Hodnocení: Jeden z bezpochyby nejoriginálnějších pražských restaurantů se nachází na vrcholu Jindřišské věže. Rozprostřený je přes dvě patra, z nichž každé má svůj vlastní bar, obsluhu a atmosféru. Obrovská gotická okna, mohutné původní trámoví a především zvon Svaté Marie, odlitý roku 1518, to jsou hlavní dominanty interiéru. Prostoru není nazbyt, a tak obsluha občas v úzkých uličkách mezi trámovím předvádí doslova kaskadérské kousky. Jedno je jisté, genius loci tohoto místa je nezapomenutelný. Svým dílem k tomuto pocitu přispívá i příjemná, znalá a komunikativní obsluha. První se na stole objevuje minerální voda, domácí pečivo a vzápětí i dekantované červené víno Merlot od Pavla Springera z Bořetic. Víno je lehké a svěží, nicméně samotnou dekantaci v tomto případě považuji za zcela bezpředmětnou. Dekantovat obyčejné zemské víno je nesmysl, který má jediný účel: podpořit přemrštěnou cenu divadelním představením. Člověk má mít pocit, že za onu horentní sumu dostává něco exkluzivního, což ovšem není pravda. Menu startuje předkrm v podobě terinky z kozího sýra na emulzi z pečených meruněk a citrusových plodů. Je podávaná s medovými ořechy a mini salátem z mladých listů s klíčky červené řepy. Co u těchto věcí oceňuji, je ta úžasná kombinace chutí, které se neskutečným způsobem prolínají a doplňují. Výsledkem je skvostný vjemový zážitek. Následuje pečený srnčí hřbet v pistáciové krustě s batátovým konfitem na tymiánu, podávaný s restovanými fazolovými lusky, dýňovým pyré a čerstvými smrži glazírovanými v demi glas. Zlatý hřeb večera? Ano, nelze jídlu upřít exkluzivitu, která na talíři fantasticky vypadá a stejně tak i chutná. Srnčí je famózně připravené, měkké a šťavnaté. Batáty, dýňové pyré a fazolové lusky, byť se to na první pohled nezdá, společně fungují náramně dobře a glazírované houby už jenom přidávají onu pověstnou třešničku na dortu. Jako finišmani štafety přicházejí pečení čokoládoví lanýži v kakaovém těstě na vinné redukci, podávané s nočkem z jogurtového krému a s lesním ovocem. Budu se opakovat, ale je to opět dokonalost, oděná tentokráte do sladkého hávu. Není co vytknout. Espresso z dílny Tonina Lamborghiniho je sice silné a dobré, nicméně kdybych už v tu chvíli viděl účtenku, zřejmě by mi notně zhořklo v ústech. Za cenu kávy ve Zvonici bych si v běžné restauraci koupil celé polední menu i s pitím. Zvonice je bezpochyby v rámci pražské gastronomie výjimečným podnikem, který hostům přináší nezapomenutelné zážitky. Tomu samozřejmě odpovídají i ceny, které jsou z poněkud jiného vesmíru a v některých případech bohužel neodrážejí kvalitu.
Datum návštěvy: 7.5.2023
Menu
Předkrm: Terinka z kozího sýra na emulzi z pečených meruněk a citrusových plodů, ořechy, salátek
Hl.chod: Pečený srnčí hřbet v pistáciové krustě, batátový konfit, restované fazolové lusky, dýňové pyré
Zákusek: Pečené čokoládové lanýže v kakaovém těstě s nočkem z jogurtového krému a lesním ovocem
Nápoje: Víno Pavel Springer Merlot Bořetice-Čtvrtě 2020
Nápoje: Minerální voda neperlivá Aquila
Nápoje: Káva espresso Tonino Lamborghini s mlékem
Žádné komentáře:
Okomentovat