Hodnocení: Restaurace U Zeleného stromu se nachází v jednom z historických domů zapadlé uličky v centru Tábora, jen pár kroků od Žižkova náměstí. V interiéru se spolu bije hned několik různorodých stylů. Je tu drsný pub s barem a mohutným krbem, venkovská chalupa s gigantickými stropními trámy a hrubou dlaždicovou podlahou, lehounká secesní vstupní pergola a výzdoba a nakonec i letní zahrádka ve vnitrobloku, které s dříve uvedenými styly nemá pranic společného. Půdorys do tvaru písmene L nabízí dostatek prostoru, skoro by se až řeklo, že s ním majitelé až marnotratně hýří, což určitě není na škodu návštěvníkům. Naopak. Obsluha je všímavá a ochotná. Není to žádné vrcholové know-how I.kategorie, ale svůj díl práce zvládají bez problémů či zaškobrtnutí. Restaurace nabízí tak, jako mnohé jiné, ve všední den polední meníčka, je ovšem podivné, když pár minut po poledni už tři ze čtyř nabízených jídel nejsou k mání. Ne že by mi to vadilo, využívám tuto volbu jen zcela výjimečně. Tady a teď ovšem sahám po polévce z této menu nabídky. Jedná se o bramboračku v klasickém provedení. Ani dobrá, ani špatná, prostě obyčejná denní polévka. Pro hlavní chod se už ovšem obracím na jídelní lístek a vybírám si čerstvé taglietelle s pancettou. Sypané jsou klasicky sýrem, kterého je tak akorát. Co už ale tak akorát není, je množství oleje, v němž se topí. Zredukovat ho na polovinu, celkový dojem by byl mnohem lepší. Takto má člověk v závěru konzumace z úrovně jídla docela smíšené pocity. Káva Cellini v tom nejprostším servírování s kapucínkem v plastu je standard, který sice neohromí, ale také se o něm nedá říct, že by byl vysloveně špatný. A takové je to vlastně i s celým restaurantem. U Zeleného stromu je prostě podnik, jakých je dnes dvanáct do tuctu. Nic výjimečného, co by člověka táhlo se sem znovu vrátit.
Datum návštěvy: 19.7.2018
Menu
Polévka: Bramboračka
Hl.chod: Čerstvé tagliatelle s pancettou
Nápoje: Nealkoholické pivo Birell
Nápoje: Káva espresso s mlékem Cellini
Žádné komentáře:
Okomentovat