Hodnocení: Restaurant Danubio je součástí mohutného kancelářského komplexu Danube House, v němž okupuje část přízemí. Nezvyklá trojúhelníková stavební dispozice otevírá prostor pro nejrůznější designové poziční hrátky, bohužel příležitost zůstala nevyužita a oblast u širší základny zůstala až trestuhodně prázdná. Vynikne to o to více, že při návrhu interiéru se nepracovalo s žádnými podpůrnými efekty, například světlem, materiály, dekoracemi či jinými proprietami. Kromě výškového oddělení a skleněné přepážky na jedné z odvěsen trojúhelníku, tu totiž není nic, co by vedlo linie a rozbíjelo prázdný prostor. Nádražní hala bez cestujících by nemohla vypadat nezabydleněji. Nedaří se ani v dalších atributech: samostatně stojící policové systémy působí v daném umístění nepatřičně, zrcadlová stěna se tak trochu míjí účinkem a poloha baru u prosklené stěny také není žádné terno, zvláště když se zde hromadí haraburdí v podobě prázdných přepravek a podobných produktů odpadního hospodářství. Celý interiér působí chladným a neosobním dojmem. Personál se tady malinko ztrácí a co hůř, ztrácí i přehled o hostech. Dokud je v restauraci obsazeno jen pár stolů, ještě to jde, ale jakmile se podnik začne zaplňovat, jejich všímavost polevuje na hranici přežití. Jak si jinak vysvětlit více jak čtvrt hodinové čekání na zaplacení? Ani s jídlem to není velká sláva. Až na jednu jedinou výjimku nelze vybírat a la carte, protože v kuchyni prý chybí personál, a i ta jedna výjimka - domácí tagliatelle se sušenými rajčaty, kozím sýrem, baby špenátem a piniovými ořechy - mnoho krásy ani chuti nepobrala. Ještě před těstovinami však mám staročeskou bramboračku, jejímuž projevu kuriózně vládne spíše květák než brambory. Přestože je poměrně bohatá, je lehounce nevýrazná. Na druhou stranu je jí pořádný kotel, snad aby někdo nepřišel zkrátka. Již zmíněné tagliatelle ovšem posouvají barometr do oblasti chladu. Poněkud tužší konzistence samotných těstovin by mi zase až tolik nevadila, ale to, že se doslova topí v podivně řídké omáčce bez chuti i zápachu už vadí docela dost. Kozí sýr je docela zajímavý nápad, není tu ale nic, co by ho vyvážilo. Sušená rajčata ani špenát nějak nemají sílu se prosadit a piniové ořechy jsou jen taková drobnokresba na pozadí všeho ostatního. Takže zklamání. Rozlévané víno Veltlínské zelené, označované kategorií Exclusive s tomu odpovídající cenou, a káva značky Nespresso jsou tak zřejmě jedinými položkami mého obědového menu ke kterým nemám žádné výhrady. Od Danubia jsem rozhodně očekával víc.
Datum návštěvy: 28.6.2019
Menu
Polévka: Staročeská bramboračka
Hl.chod: Domácí tagliatelle, sušená rajčata, kozí sýr, baby špenát, piniové ořechy
Nápoje: Víno rozlévané Veltlínské zelené
Nápoje: Minerální voda Bonaqua jemně sycená
Nápoje: Káva espresso lungo Nespresso
Žádné komentáře:
Okomentovat