Hodnocení: Restaurace Leberfinger v bratislavské Petržalce je v podstatě jednoduší, lidovější a cenově dostupnější dvojče jen pár desítek metrů vzdálené restaurace Au Café. Co mají společného je provozovatel a záliba v ničím neomezovaném prostoru. I tady v Leberfingeru je obrovská letní zahrada a uvnitř členitého interiéru spousta místa. Navíc je tu ještě sklepní posezení, které je možné využít separovaně například pro rodinné oslavy nebo firemní večírky. Ručně malovaný interiér s místopisnými historickými výjevy je laděn v národním lidovém duchu prostého hospodářského lidu, aniž by jakkoli zatracoval vyšší společenskou vrstvu. Naopak. Punc originality se projevuje v detailech a nenásilném propojení jednotlivých prvků. Prim hraje tmavě mořené dřevo, z něhož je nábytek, ale také například altán v hlavní části restaurantu. Zmínit musím i nádherné stínítka lamp z barevného skládaného skla. Celý prostor dýchá domáckou a pohodovou atmosférou. K té přispívá měrou vrchovatou i personál, který nabízí příjemný servis v profesionálním podání. Přesto se mi chvílemi zdá, že jim uvnitř organizace něco drhne a ne vždy se jim to daří před hosty bezezbytku skrýt. Probírka jídelním lístkem ukazuje výrazné zaměření na lidovou slovenskou kuchyni a nabízejí zde i nejrůznější krajové speciality a sezónní menu. Z vinné karty si pro dnešní večer vybírám červené Chianti Castello Di Querceto v provedení „half-bottle“, neboli rozlévané víno v objemu poloviny běžné láhve. Je ovocné, plné a dobře pitelné. Společnost mu dělá místní jemně sycená minerální voda Budiš. S předkrmem si trochu nevím rady, neboť ze stálé nabídky mě nic nezaujalo, proto sahám do sezónního salátového menu, odkud vytahuji na stůl slovenskou modifikaci caprese salátu, kde místo tradiční mozzarelly jsou mezi rajčata vetknuty plátky ovčího sýra. Je to prosté, ale v podstatě dobré. Díru do světa s tím Slováci asi neudělají, ale na druhou stranu zase proč ne? Hlavním chodem večera je Belvedere steak na grilovaných zelených fazolkách s bramborovými placičkami a s houbovou omáčkou, servírovaný na rozpálené pánvi, na níž se ještě škvíří zbytky tuku. Možná proto maso není učebnicové medium, ale je už trošku dál, nicméně pořád si zachovává šťavnatost a chuťovou exkluzivitu. Bramborové rösti placičky jsou veskrze nezajímavé a podezřívám je, že jsou tu jen na efekt či pro objem, zato fazolky a omáčka jsou paráda par excellence. S masem jim to prostě náramně sluší, darmo povídat. Dezert má podobu sorbetu z lesního ovoce na jakémsi kakaovém piškotu a je v pořádku, jen mi nejde do hlavy, proč mám k němu na talíři plátky citronu. Káva jako závěrečná tečka je výborná. Dokonce mě napadá, že jsem tady na Slovensku ještě nepil horší kávu, než právě s tímto hodnocením. Buď mám takové štěstí, nebo naši vzdálení „bratia“ prostě umí uvařit pořádnou kávu. Každopádně Leberfinger určitě není špatná volba pro žádného gurmána či fajnšmekra. Za bratislavský top restaurant bych ho asi neoznačil, ale je tu příjemná atmosféra a dobré jídlo. Navíc zde člověk nenechá za jediný večer půlku výplaty. A to se někdy taky počítá.
Datum návštěvy: 20.7.2017
Menu
Předkrm: Plátky rajčat s ovčím sýrem a čerstvou bazalkou
Hl.chod: Belvedere steak na grilovaných fazolových luscích s bramborovými rösti, hříbková omáčka
Zákusek: Sorbet z lesního ovoce na kakaovém piškotu
Nápoje: Víno „half-bottle“ Chianti Castello Di Querceto
Nápoje: Minerální voda Budiš jemně sycená
Nápoje: Káva espresso lungo ORO Caffé
Žádné komentáře:
Okomentovat